Jirka Lenikus - Z hospody na soutěžní prkna aneb když půllitry vystřídají činky

Představ se nám trošku..
Ahoj, jmenuji se Jirka Lenikus, je mi 40 let, dělám už cca 8 let osobního trenéra fitness sportů, z toho asi 7 let ve fitnesscentru Maximus na Žižkově. Ovšem žiju v Hostivaři, což je taková pražská riviéra – a na tom trvám.. :D

Co podle tebe největší problém dnešní doby, co se týká pohybu a zdraví?
Největší problém, co se týče fyzického pohybu je jeho akutní nedostatek, který je bohužel kompenzován přemírou stresové námahy. Z čehož logicky vyplývá i řešení – musí to být pokud možno naopak. Přijde mi, že si lidé dnes zbytečně přidělávají starosti a tím si ubírají volný čas, takže i možnost dělat něco pro sebe a své zdraví. Člověk je dnes dost zasypán povinnostmi, tak je kontraproduktivní vytvářet si další.

a1
Kdy jsi se ty začal věnovat sportu, od mala?
Jako dítě jsem rekreačně dělal úplně všechno – v zimě lyže, v létě jsem nevylezl z vody, jelikož jsem trávil volno u babičky na Máchově jezeře, kolo, veškeré možné míčové hry a pěšky jsem neudělal pomalejší krok. Chodil jsem do plaveckého oddílu TJ Vodní Stavby v Hostivaři, pak chvíli na fotbal, který mi strašně nešel a nebavil mě a pak na takovou směsku sebeobrany – judo, karate – tenkrát to vedl František Kollman – první český samuraj a legenda předlistopadové bojové scény. A když mi bylo asi 12 let, tak jsem šel do kina Eden na film Barbar Conan, ještě ten večer jsem zvedal máminy ladies jednoručky z Tuzexu a trénoval biceps, Arnie mi učaroval. Tak následovaly 2 roky posilování v provizorní posilovniččce, kterou jsem si vybudoval v pokojíčku a pak jsem od 14 do 16let chodil s kámošema do Maximusu, který byl tenkrát otevřen snad teprve rok nebo dva.. Jenže mezitím přišlo pívo, holky a na sport nebyl čas, puberta udělala své…
a2 
Měl jsi dost hektické období, jak těžký byl přechod do světa sportu?
Hele vůbec nebyl těžký, naopak… Prostě jsem z toho kolotoče chlastaček, večírků, flámů, kocovin v práci i doma vyskočil a se stejným zápalem, jsem začal sportovat. Já to tak prostě mám, Když už, tak už. Seknul jsem s prací číšníka, hodil jsem cigára do koše a fertig. Sbohem hospodo. Měl jsem tenkrát takovou tu debilní představu, že přeci nepůjdu do posilovny v takovém zbědovaném stavu – vážil jsem 63kg, tak jsem byl doma, hledal si práci v jiném oboru a dělal 300, později 500 kliků denně. Jak Kajínek v kriminále. Taky jsem si tak připadal, najednou každý den doma, sám.. :D Za měsíc jsem přibral 4kg, pojal jsem další debilní představu, že už vypadám a začal zase chodit do fitka.. A super, euforie, posedlost, když jsem necvičil, nebo nepracoval, tak jsem seděl na netu a pročítal tréninková fóra, kopíroval tréninkové principy, stravovací fígle a všechno to zkoušel. A myslím, že pochopil.

b1
Co by jsi poradil těm, kteří jedou ve svém nezdravém stereotypu, není lehké se rozhoupat..

Jednoduchá věc – ať mi zavolají, já jim to velice rád vysvětlím. Jako všem svým klientům. Je jasné, že je těžké se vzdát svých hříchů a neřestí. Ale vždyť se jich tak úplně vzdávat nemusejí. Ať prostě ty svoje mínusy občas proloží nějakým plusem. Já dneska normálně chodím na pívo, občas si zapálím, ale vracím to organismu pravidelným tréninkem a tím, že kromě jedů, dodržuji nějaké +/- zdravé principy stravování, které se dají nastavit i tak, aby byly neobtížné a časově nenáročné. Základ všeho je – nehledat důvody proč „NE“… Sport je radost, zábava a ne šaškování na buzeráku proti své vůli.
b2
Jaké byly reakci tvých spolustolovníků na tvůj přerod v aktivního sportovce?
Tam člověk poznal opravdové kamarády. Pro většinu chlastkumpánů to bylo, jako bych umřel. Nedochází do kolektivu – není. Ale zbytek mi normálně zachoval přízeň, dokonce se našli i tací odvážlivci mezi opilci, kteří mi potají fandili! :D


Také jsi soutěžil, jak dlouho a co byl vrchol tvého snažení?
Pár let jsem dělal powerlifting, ke kterému mě přivedl Dan Dvořák. Tam byl vrchol snažení jasný – dostat váhu co nejblíž 100kg, ale ne přes, abych nevypadl z kategorie a zvednout víc než na tréninku a než na předešlé soutěži. Takže tenkrát brutální silový trénink, kvanta jídla, mimosoutěžní váha 93kg, soutěžní 96 – 98kg.

c1
Jak trénuješ po ukončení soutěžení, co je u tebe jinak?

Honbu za hmotou a sílou vystřídala touha mít fyzičku, být pohyblivý, pružný, něco zvládnout, neunavit se. A těšit se co nejlepšímu zdraví. Mít hormonální hladinu jako mladej kluk, váhu, abych nefuněl do schodů, sílu tak akorát a tlak v normě. A to všechno mám,shodil jsem na cca 80kg a nikdy mi nebylo líp.

Změnil ti sport a tenhle sektor zdraví život?
Rozhodně. Díky powerliftingu jsem se naučil opravdu trénovat. Chápat trénink jak anatomicky, tak biochemicky, logicky, umět ho plánovat a sladit s běžným životem. Lepší průpravu si trenér nemůže přát. Powerlifting je totiž nejen těžký, ale i trochu nebezpečný, tudíž, tam člověk musí ty principy a metody posilování chápat a dodržovat víc, jinak je zranění hned na světě, nebo minimálně okamžitý pokles výkonnosti. Takže jsem se tím začal i živit a to je životní krok, který bych přál každému – postavit se na vlastní nohy, být sám sobě šéfem a dělat práci, která ho opravdu baví. Krásnej život.

c2
Víme, že odpočinek a relax je zásadní záležitost pro naše duševní a fyzické zdraví, jakou s tím máš zkušenost?
To jsem se naučil velice rychle. Odpočinek je pro zlepšení stejně důležitý jako trénink a strava. Hodně lidí trénuje moc. A nebo blbě. Schvátit se - není umění, umění je cvičit tak, aby to, co bylo v září obtížné, je v listopadu rozcvička – nadneseně řečeno. Rychle jsem opustil ty bludy z kulturistických časopisů – vynucená opakování, cvičení s dopomocí a do selhání. Regenerace pak trvá déle, než efekt toho stimulu. Ale dost lidem to mozek nepustí, připadají si, že cvičení šidí. A to se právě musí umět vypozorovat. Od toho je trenér, který řekne ještě a nebo dost. (Článek o stresu ZDE)

Vím, že ve volném čase hraješ s kapelou, je to pro tebe relax, vypnutí hlavy? Ať už koncert nebo trénink s kytarou?
Maximální. Když hraju, tak se člověk musí soustředit na ruce a na sluch, takže vypíná vše ostatní, resetuje hlavu. Muzika je moje droga se kterou nikdy nehodlám bojovat..
c3
Jak trénuješ dnes?
Třikrát týdně cvičím jak silově, tak aerobně – činky a kondiční box v jeden trénink. Sedí mi to tak – komplexní trénink jak svalů, tak i kardia a pak odpočinek. Kdybych to od sebe oddělil, a měl 3 silovky a 3 boxy tj. 6 tréninků v týdnu, tak nezregeneruju. Umím si to rozvrhnout oboje do jednoho tréninku a na další jsem zase fit.

Jak se stravuješ?
Jsem nutričně tukovo-bílkovinový typ, mám rychlý metabolismus a perfektně trávím rychlé cukry, takže se ve stravě nemusím nijak omezovat. Jím, co mi chutná a po čem se necítím „těžký“. Jediné co dodržuji, tak je četnost jídel – jím 6 – 7x denně včetně proteinových doplňků a +/- dodržuji i pravidelnou dobu těch jídel. Používám vitamínové a minerální doplňky, protein, Bcaa a doplňky na regeneraci na bázi tryptofanu.
d1
Co je podle tebe nejdůležitější v tom, aby průměrný nebo podprůměrný člověk dosáhl  nějaké změny směrem k lepšímu, co se týká zdraví?
To je přesně můj případ. Já nejsem genetický talent na žádný sport. Základ je nekoukat okolo sebe, ale soustředit se na vlastní pokroky. Když průměrně disponovaný sportovec dosáhne 100% zlepšení je to ve výsledku větší úspěch, než když těch 100% dosáhne genetický talent.

Na které klienty se zaměřuješ?
Je mi to fuk, řekl bych, že si poradím s každým. Co bych nezvládl a ani bych se do toho nepouštěl je vyloženě předsoutěžní příprava kulturisty. Tu si myslím zvládne nejlépe ten, kdo si tím sám a hodněkrát prošel. Nemám s tím zkušenost, popravdě s tím ani nesouhlasím, nelíbí se mi to, takže to bych odmítl, pokud by to po mě někdo chtěl. Jinak trénuji jak kondičkáře, sportovce, kteří se připravují na konkrétní výkon nebo lidi, které bolí záda, mají problém s nadváhou a jen chtějí být fit. Mám mezi klienty lidi všech možných profesí, věkových kategorií a sportovní výkonnosti a za každým z nich je nějaký výsledek. Mám z nich radost, kolikrát větší než oni sami..
d2
Je tvoje práce radostí, naplňuje tě?
100%

Co považuješ za svůj největší trenérský úspěch?
Lidi, kteří byli absolutně nepolíbení sportem a po trénování se mnou u toho zůstali – buď ke mně chodí dál, nebo sami. Každej, kdo přijde a řekne – ty vole, už vůbec nevim, co je bolest zad, vylezl jsem Sněžku úplně v klidu, nebo – holky na mě furt sahaj a ptaj se mě, kam chodím cvičit. Ale asi největší radost mám z jednoho malého kluka, co chodí cvičit s mámou, takový neduživka z inkubátoru to byl, a dneska mi na páse uběhne na zátah 10km, udělá v sériích 300 dřepů na bosu a 100 kliků a ještě se směje. Je mu 9 a pod trikem se mu rýsuje nadějná atletická figura. Přesvědčil jsem jeho mámu a přihlásila ho na tréninky sebeobrany ve stylu MMA. To bude jednou velkej mazák, tak doufám, že si vzpomene, kde začínal.. :D

A svůj největší úspěch v souvislosti se sportem a zdravím?
To je moje současná forma. Nikdy mi nebylo líp. V závodní kariéře to bylo 605kg total na mistrovství republiky v powerliftingu. Sice jsem skončil o příčku níž než rok předtím – tj. 4., ale byl to můj nejlepší výkon, takže i největší radost.
d3
Věříš v suplementaci jako nutnost?
Rozhodně. Čím větší nároky život klade na fyzičku a na psychiku, tím víc je třeba dodávat látky, které se o tělo i mozek starají. Minerální komplex, b vitamíny, C – to by mělo být součástí stravování každého člověka dnešní doby, o to více sportovců. Pak doporučuji doplňky na tonizování vlastní hormonální produkce, která je stresem narušená – od stimulantů vlastní produkce tst po doplňky tonizující melatonin, serotonin – hormony dobré nálady, spánku a tudíž i regenerace. To vše dohromady Vás udrží v příjemném stavu výkonnosti a schopnosti zregenerovat.

Co by jsi vzkázal čtenářům?
Za tu trpělivost, že to dočetli až sem, jim přeji ať se  daří ve fitku, na hřišti, v životě a doufám, že jim to moje povídání v něčem bude užitečné… Díky a ahoj.
Kontakt: www.jirilenikus.cz nebo 777187929

Další články ZDE